Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Souboj o harmonii grantového potenciálu

V čele Grantové agentury České republiky je od října loňského roku prof. Ivan Netuka. Když tuto organizační složku státu, která od roku 1993, v současné době jako jediná instituce svého typu, podporuje účelovou formou základní výzkum, převzal po demisi svého kontroverzního předchůdce, musel v prvé řadě okamžitě znovu nastavit komunikaci agentury s vědeckou obcí. O tom, co se za několik uplynulých měsíců již podařilo, pohovořila s profesorem Netukou, který je mj. místopředsedou Grémia pro vědecký titul DSc., byl dlouholetým členem Akademického sněmu a také je členem Rady Matematického ústavu AV ČR, šéfredaktorka Akademického bulletinu Mgr. Marina Hužvárová.

07_1.jpg
Všechna fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin


Grantové agentuře ukládá zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, aby vyhlašovala programy, v nichž se mohou erudovaní vědci a týmy i mladí badatelé ucházet o finanční podporu na kvalitní projekty s potenciálem k dosažení výsledků mezinárodní úrovně. Prof. Ivan Netuka zde působil od roku 2008 jako místopředseda, od roku 2009 ji a Akademii věd ČR zastupuje v řídicí radě European Science Foundation, v další mezinárodní organizaci, Science Europe, je představitelem „národní grantovky“ od roku 2012. V pětici základních oborů GA ČR (vědy technické, o neživé přírodě, lékařské a biologické, společenské a humanitní a zemědělské a biologicko-environmentální) odpovídá za vědy o neživé přírodě. Spolupracuje s dvanáctičlennou vědeckou radou GA ČR, která navrhuje oborové komise, skupiny projektů a jejich zaměření, přičemž také hodnotí vědeckou úroveň „národní grantovky“. Hodnoticích panelů, čili expertních orgánů oborových komisí, které vypracovávají interní posudky návrhů projektů, je 39.
 

07_1.jpg
Rozhovor se uskutečnil v zasedací místnosti Grantové agentury České republiky 27. 2. 2015.


Vědecký zájem soustředíte na teorii potenciálu, dlouho působíte i jako pedagog na Matematicko-fyzikální fakultě UK a léta jste byl v jejím vedení. Kdysi jste mi řekl, že vás matematika fascinuje vnitřní krásou i nesmírně širokým spektrem možností uplatnění. Že v sobě nese určitý prvek univerzálnosti přinášející milá překvapení, neboť stejná matematická metoda může posloužit k řešení problému třeba z fyziky a zároveň zcela odlišného problému z biologie. Pane profesore, znám vás jako laskavého, optimistického člověka. Jaké to bylo dostat se do čela instituce, která si vysloužila tolik kritiky?

Jistě narážíte na problémy z loňského jara, kdy Grantová agentura skutečně čelila silné palbě kritiky od vědecké veřejnosti. Hlavně jí byla vyčítána nízká úspěšnost, nevhodná mzdová politika a zejména to, že málo komunikuje a neumí dostatečně vysvětlit svoje kroky. Myslím si, že jsme se poučili a přijali řadu konkrétních opatření. Vítám, že můžeme uskutečnit tento rozhovor, jiné už dříve vyšly v Lidových novinách nebo i-Fóru Univerzity Karlovy, ale samozřejmě hlavně komunikujeme s vědeckou veřejností přímo. Začátkem února uspořádala Rada vysokých škol velké diskusní shromáždění v Modré posluchárně Univerzity Karlovy, kde jsme hodně otevřeně hovořili o problémech grantových soutěží a naslouchali přáním řešitelů i navrhovatelů projektů. Už loni jsme na výjezdní zasedání GA ČR 1. a 2. prosince přizvali všechny velké hráče na poli základního výzkumu, představitele Akademie, RVVI, Konference rektorů a Rady vysokých škol. Pochopitelně se zúčastnili i reprezentanti vědecké a kontrolní rady GA ČR, také předsedové našich oborových komisí. Zahájení takové široce koncipované diskuse považuji za velmi užitečné. Samozřejmě se zajímáme o všechny názory, ale důležité jsou zejména převládající, převažující názory, právě proto jsme zmíněné představitele přizvali. Individuální názory se totiž hodně kříží, jdou proti sobě – to vidím často na panelech z oblasti věd o neživé přírodě, kde mám více než stovku kolegů z různých vědních disciplín. I tam je těžké získat jednotný názor. Někdo by dal přednost projektům excelence, jiný by potřeboval financovat svoje týmy, zatímco další by chtěl postdoktorské granty a někomu zase vadí postdoktorské stáže v juniorských grantech. Společné setkání na výjezdním zasedání nám umožnilo zpřehlednit tuto paletu názorů té které komunity. Za Akademii věd se zúčastnil kolega Kruml z Akademické rady a velmi pěkně prezentoval pohled Akademie na Grantovou agenturu. Taková setkání jsou důležitá, stejně jako rozhovory.


Situaci by tedy zjednodušilo, kdyby velcí hráči na poli výzkumu formulovali obecné návrhy, aby požadavky zněly jednotně a neroztříštěně?

Myslím si, že opravdu nejdůležitější jsou převládající názory a je žádoucí dosáhnout ve vědecké komunitě určitého konsenzu v principiálních věcech. Tedy například v tom, zda se máme snažit financovat velmi dobrý, ale standardní výzkum, anebo se máme soustředit na excelenci (nemám to slovo moc rád), na „třešničky na dortu“. O tom je třeba diskutovat, protože obojí je možné a je v různé míře uplatňováno v růz­ných zemích. Jsem hluboce přesvědčen a naštěstí nejsem sám, že spousta problémů, které poškozují pověst GA ČR, souvisí v naší zemi s diskrepancí mezi účelovým a institucionálním financováním vědy.

Když si v AB 6/1999 pokládal tehdejší předseda GA ČR prof. Karel Štulík řečnickou otázku, zda je účelové financování žádoucí a jestli by nebylo lepší poskytnout dostatečné prostředky institucím a nechat vědce zcela svobodně bádat, zjistil odpovědi kdesi mezi ANO a NE. Základní výzkum by měl být co nejsvobodnější, ale je třeba dbát o osud peněz. V oblasti výzkumu aplikovaného a technického vývoje není o důležitosti účelového financování pochyb. Je zřejmé, že obecné schéma financování výzkumu a vývoje musí zahrnovat složku institucionální i složku účelovou, ovšem balancovat jejich správný poměr je skutečná věda…

Často opakuji, že posláním Grantové agentury není vyplňování mezer v institucionálním financování. Tento zásadní problém narovnání proporce mezi institucionálním a účelovým financováním je nutné diskutovat při přípravě nového zákona o výzkumu, vývoji a inovacích. Také předseda Akademie věd Jiří Drahoš často mluví o tom, že se AV ČR potýká s nevhodně nastaveným poměrem mezi institucionálním a účelovým financováním. Tyto diskuse se vedou všude na světě. U nás doznívá období, kdy se zdálo, že je úplně správné všechno vysoutěžit, jenže tak to není. Výzkumné instituce potřebují mít stabilitu a perspektivu, nejde rozvoj vědní disciplíny stavět na tom, jestli v tom kterém roce dostanu grant nebo ne.
 

07_1.jpg

Neštěpí grantová politika kontinuitu výzkumných témat v dlouhodobé perspektivě?
Ano, teď jsme o tom mluvili. O grant by měli žádat lidé, kteří se věnují výzkumu soustavně a kvalitně, často dlouhodobě a v jejich hlavě uzraje nápad, na který by se právě potřebovali soustředit, přizvat k tomu kolegy, potřebovali by častěji vyjíždět na konference nebo třeba jen si obstarat nové chemikálie a podobně. Všimněte si, že nemluvím o žádných velkých přístrojích. Investiční grantové prostředky, s výjimkou juniorských grantů, totiž nejsme v současné době schopni financovat. Grantová agentura by neměla podporovat štěpení, naopak by měla tvořit nadstavbu k rozumně koncipovanému, institucionálním financováním podpořenému výzkumu.


Vinu nelze hledat u grantových agentur, ale u již zmíněné snahy, aby se o všechno soutěžilo. Jenže když budeme podporovat jen třešničky a nedáme upéct i dort, kýženého výsledku se nedobereme…
Metaforu o třešničkách na dortu použil několikrát pan předseda Drahoš. Myslím si, že právě výzkumné instituce musí mít stabilnější, dlouhodobější, koncepčně propracované a perspektivnější vědecké programy. A teprve na podporu originálních nápadů a konkrétních témat by tu měla být po ruce grantová agentura. Jenomže jsme v situaci, kdy je institucionální financování problematické, proporce jsou deformované.


Domníváte se, že připravovaný zákon a uvažovaný úřad nebo ministerstvo pro vědu, výzkum, inovace v tomto směru pomůže?

Tato problematika je velmi živá a dynamická. Zřízení ministerstva se v únoru na Úřadu vlády projednávalo, přesněji řečeno se mluvilo o principech nového uspořádání. Proporce mezi institucionálním a účelovým financováním bude určitě jedním z široce diskutovaných problémů, to přímo souvisí s dalším rozvojem výzkumných organizací. Hledá se model, který by nedostatky minulého, hodně roztříštěného systému podpory vědy napravil.


Jak z pozice předsedy GA ČR, pedagoga, bývalého děkana MFF UK a člověka odpovědného za výzkum vnímáte návrh na zařazení Grantové a Technologické agentury pod jedno ministerstvo nebo úřad?

Vytvoření centrální autority, jak tomu říká místopředseda vlády Pavel Bělobrádek, ať už se bude jmenovat jakkoli, je krok správným směrem, neboť výzkum z hlediska řízení a koordinace je u nás velmi fragmentovaný. V zahraničí existuje takových modelů víc, jsou tam nezřídka ministerstva, která mají odpovědnost za základní univerzitní i neuniverzitní výzkum, také za aplikovaný výzkum, někdy inovace a dále mají vztah k vysokému školství, kde se dělá věda ve značném rozsahu. Do jaké míry by úřad nebo ministerstvo mělo převzít pouze kapitoly GA ČR a TA ČR, je věcí dalšího politického vyjednávání a rozhodování, musí proběhnout široká otevřená diskuse ve vědecké obci, neboť je ve hře především postavení a zabezpečení základního výzkumu a s tím vymezení role a autonomie grantových agentur bytostně souvisí. Jde i o to, nakolik by měla centrální autorita vliv a pravomoci na ostatní segmenty účastníků základního výzkumu, protože bez koordinace, určitého nadhledu a dobře vymezených kompetencí není možné očekávat, že by se situace výrazně změnila. Samozřejmě to vše má další návaznosti, věcné, odborné, personální. A netroufám si předpovídat, zda v naší zemi lze podstatné změny provést jednorázově či bude nutné postupovat krok za krokem. To souvisí mimo jiné s kompetenčním zákonem, politickými rozvahami a jednáními, k nimž mám poměrně daleko.
 

07_4.JPG

Grantová agentura pod vaším vedením přistoupila ke změně podmínek v čerpání grantů pro rodiče malých dětí. Nakolik to ovlivní granty a jejich administraci? Je takový trend i ve světě?

Všude v civilizovaných zemích se dbá na to, aby se vědkyním a vědcům usnadnilo spojení profesní dráhy s mateřskými a rodičovskými povinnostmi. Grantová agentura byla před časem pod kritikou, převážně pramenící z určitých nedorozumění a absence přímé komunikace. Došlo k posunu, byl nastartován dialog s Národním kontaktním centrem – ženy a věda. GA ČR navštívila vedoucí Centra dr. Marcela Linková, probrali jsme řadu věcí, některé se vyjasnily, některé interní záležitosti se podařilo dostat do legislativy. Připomněli jsme si mj., že jsme od roku 2010 dostali 58 žádostí o přerušení grantů z důvodu mateřské nebo rodičovské dovolené a ve všech případech GA ČR bez problémů vyhověla. Obecně bylo vědeckou komunitou pozitivně přijato, že jsme u juniorských grantů zrušili věkovou hranici 35 let, zůstává podmínka osmi let po ukončení doktorského studia a do této doby se nezapočítává období mateřské/rodičovské dovolené. Projednali jsme s vládou novelizaci zadávací dokumentace pro juniorské granty, kde se uvádí, že v obzvlášť tíživých životních situacích může GA ČR udělit výjimku z absolvování postdoktorské stáže. Nově je též postdoktorskou stáž možno rozdělit na dvě části. Takže reakce vědecké veřejnosti vnímáme, snažíme se vyhovět a RVVI k námi navrženým úpravám zaujala vlídné stanovisko.
Také jsem se zúčastnil konference organizované NKC – ženy a věda v Akademii věd. I když nelze na všechny podněty a přání v plném rozsahu reagovat hned, podstatná je opět komunikace. Například požadavek, aby byly v grantových orgánech více zastoupeny ženy, se úspěšně naplnil, když vláda k 1. říjnu 2014 jmenovala do předsednictva Grantové agentury první ženu v celé historii GA ČR, profesorku Stanislavu Hronovou. Diskutuje se ale např. také o tom, že bychom měli zařídit, aby na vedoucích postech v panelech a oborových komisích stanuly ženy. To není v našich silách, neboť předsedu a místopředsedu panel volí sám ze svého středu. V tajné volbě nemůžeme proces ovlivňovat, je to samozřejmě věc vývoje ve vědecké komunitě. Problém osobně ale nevidím, protože například v oboru věd o neživé přírodě, za nějž odpovídám, je předsedkyní oborové rady kolegyně dr. Alice Valkárová, celkem máme dvě předsedkyně panelu, místopředsedkyni panelu a další ženy v panelech působí. Jsem přesvědčen, že v GA ČR určitě žádná diskriminace žen neexistuje. Například aktuálně dochází k podstatné obměně složení panelů. Do vypsaného nominačního řízení vstoupilo celkem 771 vědců, z toho 138 žen, což je 17,9 %. Z nominovaných žen uspělo 50 %, takže v panelech bude od 1. 4. 2015 působit 69 žen. V současnosti máme v panelech 385 vědců, z toho 13,7 % žen, nyní bude vědců 400 a 17,25 % žen, takže zastoupení žen značně vzrostlo.
Za sebe mohu říci, že jsem s prací vědkyň a se spoluprací s nimi velmi spokojen. Spíše tedy bude v nadcházejícím období nutná osvěta mimo GA ČR, ve vědecké komunitě, aby proporce nominací žen vzrůstala.
 

07_5.jpg

To je obecný proces ve společnosti. Ale je tu i demografický posun, který se promítá v celém spektru života společnosti, lidé stárnou později. Neodrazí se v požadavcích na grantovou politiku?
Rozhodně nikoho neomezujeme kvůli věku, grantových soutěží se účastní jak dobře etablovaní vědci vyšších věkových kategorií, tak jejich mladší kolegové. V budoucnu bychom ale chtěli ještě více podpořit mladé talentované vědce. Je všeobecně známo, že Česká republika není příliš úspěšná např. v získávání pres­tižních grantů od ERC. Vědecká rada GA ČR, mj. i z tohoto důvodu, přišla s ideou vytvořit náročnější kategorii juniorských grantů. Posílit mobilitu, bránit inbreedingu. Jsme malá země, tak je potřeba talentovaným, vědecky motivovaným mladým kolegům vytvářet podmínky umožňující soutěžit na vysoké úrovni, aby mohli konstituovat své vlastní týmy, dostávali příležitost odpoutat se od problematiky svých školitelů i učitelů a zahájit vlastní vědecký program, aby měli pro svůj tým přístrojové, laboratorní vybavení. Tímto směrem rozvíjela vědecká rada GA ČR ve spolupráci s předsednictvem GA ČR od roku 2011 myšlenku směřování podpory mladých týmů.
 

Podařilo se vám také zvýšit úspěšnost grantů. Jaké máte další cíle?
Podařilo. V posledních dvou letech byla úspěšnost v průměru 17,5 %. Pro soutěže zahajované v roce 2015 dosáhla úspěšnost u standardních grantů hodnoty 27,1 %, u juniorských 28,9 %. U grantů z ústavů Akademie jsou odpovídající čísla ještě vyšší, 32,8 % a 35,7 %. Nepovažuji ale za šťastné, když odborná veřejnost či její reprezentanti soustřeďují pozornost na jediné číslo, kterému se říká úspěšnost. Je to určitá fetišizace, zbožštění tohoto ukazatele, což není dobře. Je vhodné si uvědomit, co vlastně úspěšnost znamená, jak se počítá. Za úspěšnost se považuje podíl počtu udělených grantů k počtu návrhů vstupujících do soutěže. Ve hře jsou tři parametry: 1. počet podaných návrhů projektů – o tom rozhoduje vědecká obec, uchazeči, navrhovatelé, rozhodně ne GA ČR; 2. náklady na projekt – ani zde jsme nepřistoupili k mechanickému omezování finanční částky, kterou je možné na grant plánovat; 3. rozpočet GA ČR, který určuje vláda. Sejde se tedy určitý počet návrhů, je to o dost více než dva tisíce, ty mají určitou cenu, a je dán rozpočet. Tyto vstupy se nedají z větší části ovlivnit. Výsledný počet udělených grantů se odvíjí od kvality návrhů projektů, ta je zásadní. Musím bohužel konstatovat, že za současné situace není možné financovat ani zdaleka všechny projekty, které odborné a expertní orgány označí za kvalitní a k financování je doporučují. Chci tím říci, že ač je úspěšnost tolik sledovaná, nevypovídá o všem. Letošní úspěšnost nám udělala radost, ale je to za cenu, že GA ČR musela v posledních letech z důvodu udržitelnosti přistoupit k určitým restriktivním opatřením. Ta jsou samozřejmě pod velkou kritikou. Muselo se například ustoupit od pětiletých projektů, jenže v některých oborech kolegové potřebují na určitý typ výzkumu delší čas. Rádi bychom se k těmto projektům vrátili, ale při současném, víceméně konstantním rozpočtu přibližně 3,5 miliardy to není zatím reálné. Dále je např. ze stejných důvodů omezen počet projektů, které může jeden vědec navrhovat v roli řešitele či spoluřešitele v jednom roce. To je také kámen úrazu.


V rámci nově nastaveného systému se vám podařilo vypořádat s nekvalitními projekty, které zbytečně zdržovaly a zatěžovaly odborné orgány.

Vypořádat by bylo silné slovo, ale určitě narážíte na loňské konfliktní téma, které souvisí s tzv. projekty typu Cn. To jsou mimořádně nekvalitní návrhy projektů, často, jak se říká, recyklované projekty, opakovaně podávané, kdy navrhovatelé neberou v úvahu připomínky expertních orgánů a jejich doporučení. Takže jsme se loni pokusili určitým opatřením upozornit, že GA ČR má zájem pouze o pečlivě zpracované projekty, ne podávané jen tak do počtu. Ve vědecké komunitě ale došlo k nedorozumění, že snad chceme penalizovat 30 % projektů a v dalším roce jim neumožnit účast v soutěži. Tak to opravdu nebylo, ale požár se rozhořel v nevídaném rozsahu. I letos jsme dali, stále v pilotním provozu, panelistům možnost označit výrazně nekvalitní projekty hodnocením Cn, bez jakékoli kvóty, bez jakékoli penalizace pro příští kolo soutěží. Je třeba takové hodnocení pak chápat jako upozornění, že návrhy do soutěže musejí být propracované, nikoli jen povrchní, a že opakované návrhy mají respektovat doporučení odborných orgánů.
 

07_6.jpg

Nakolik členství v panelech omezuje vědce při podávání grantů?
Toto je dobrá otázka, zde je situace docela složitá. Do GA ČR jsem přišel s poměrně radikálním názorem, že člen panelu po dobu svého dvouletého působení nemá mít dovoleno žádat o grant. Argumentoval jsem tím, že je to nebezpečné kvůli podezřením z klientelismu, střetu zájmů a podobně. Jenže jsem o tom pak jako představitel grantovky mluvil s kolegy při různých zahraničních setkáních. A dostalo se mi z více stran přátelského varování, že když zakážeme panelistům podávat granty, musíme počítat s tím, že budeme za členy panelů dostávat druhou, třetí ligu. Takže to je příklad, kdy jsem na základě konzultací, diskusí a rozumu změnil názor. A že absolutní zákaz podávání návrhů u nás není realistický, se ukázalo u nominací: do jednoho z mých panelů přišlo nominací tak málo, že jsme ho jen tak tak dokázali doplnit. Sám se většinou vyhýbám porovnávání s jinými grantovými agenturami, zejména s ERC. Je mi jasné, že není možné srovnávat GA ČR s ERC, což mnozí kolegové naprosto správně říkají. Když pak ale přijde na kritiku GA ČR, je pozoruhodné slyšet rady, ať řešíme věci jako v ERC. Už nějakou dobu je například aktuální, že si členové hodnoticích panelů v ERC nesmějí podávat své projekty. Tam se to řeší alternací panelů, jeden rok si nesmí člen panelu podat grant, druhý rok působí v panelu jiná parta, tudíž si loňský hodnotitel může grant podat. Idea alternovat panely je dobrá, ale u nás nerealizovatelná. Samozřejmě v našem systému jsme pod kritikou, zda při rozdělování grantů nejsou zvýhodněni členové panelů, ale rozhodování v panelu i oborové komisi je kolektivní a máme řadu pojistek, aby k tomu nedocházelo. S ohledem na konstrukci našeho hodnoticího systému je ale důležité, že předsedové a místopředsedové panelů si návrhy grantů podávat dovoleno nemají. Netajíme se tím, že je úspěšnost členů panelů vyšší, to je mimo jiné dáno tím, že jsme nároční v jejich výběru.
 

V malé zemi se asi v jednom oboru nenajde nepočítaně lidí?
Právě v tom je určitý problém, jsme „malý rybník“. Přitom výběr a kvalita panelistů je naprosto zásadní. Musí to být přední odborníci, ale také lidé vysokých morálních kvalit. Nemáme zájem o panelisty, kteří se cítí být v panelu zástupci svých institucí. Nominační výzva to explicitně uvádí, snažíme se maximálně zajistit transparentní, objektivní proces, abychom eliminovali klientelismus. Když jste mluvila o zahraničních zkušenostech, jsou také země, které organizují grantový život úplně jinak, například Deutsche Forschungsgemeinschaft. Nemá žádný zákon 130, ani povinnou délku hodnoticí lhůty, ani povinný termín vypsání soutěže. Vše je flexibilní, kontinuální, má na všechno dost času, „scientific officers“ mohou s navrhovateli jednat. Náš zákon nepřipouští, abychom v průběhu hodnoticího procesu volali nějakému vědci, jak to či ono myslel, nebo zda by ještě něco nedoplnil. V Německu mají úplně jiný mzdový systém, žádá se tam typicky o finance na cestování, pro postdoky, pro doktorandy, ale žádný PI (Principal Investigator) nežádá o peníze pro sebe, neboť je zaměstnán, a tudíž placen vlastní institucí. U nás jsme si tímto způsobem postupovat neodvážili, jsme ani ne sotva na půl cesty. I tak letos dochází na naše poměry k „ velkému třesku“ právě ve financování mezd a brzy uvidíme, jaká bude reakce.
 

Jakou reakci očekáváte, třaskavou? A jistě to není jediná změna…
Ukáže se, nakolik kolegové, kteří volali po nefinancování mezd, připustí: „Teď jste to udělali dobře.“ Ze-jména ti, kteří argumentovali, že máme právě kvůli mzdám nízkou úspěšnost. Bohužel nebyla vyslyšena naše osvěta: k plánování osobních nákladů v maximální výši jsme nikoho nenutili, spoluúčast uchazečů byla i v minulosti možná, jen nebyla prakticky vůbec využívaná. Pokud tedy budou kolegové konsistentní, tak toto opatření přijmou – vždyť GA ČR vyhověla volání z minulých let. Vyslyšeli jsme také loňské připomínky a uvolnili možnost nakupovat výpočetní techniku nezbytnou pro řešení projektu. U doktorských grantů došlo ke změnám ohledně zahraničních stáží – lze je dělit, rozumná úprava se týká těch, kteří získali titul Ph.D. v zahraničí – v zadávací dokumentaci takové věci vloni nebyly upraveny ideálně.
 

07_7.jpg
Katalog publikací Evropské matematické společnosti oznamuje vydání anglické monografie Martiny Bečvářové a Ivana Netuky z historie matematiky.

Bude dost peněz na granty, když už nedosahujeme dynamiky optimistických dob?
Na všechny granty nebude nikdy a nikde peněz dost. Vědecká komunita přirozeně na rozvoj bádání požaduje velké prostředky. Důležité je, bude-li dost peněz na všechny kvalitní projekty. Zatím tomu tak není, proto také čelíme kritice, ale o rozpočtu nerozhoduje GA ČR, nýbrž RVVI a vláda. Musí se najít správná rovnováha mezi účelovým a institucionálním financováním, jak jsme již o tom mluvili. Co neumíme pro nejbližší období dostatečně seriózně odhadnout, a často se o tom mluví, je souvislost s udržitelností výzkumných center zřízených v rámci OP VaVpI. Postrádáme dostatečně přesná data, abychom mohli odhadnout potenciální nárůst v souvislosti s požadavky na granty těchto center. O navýšení rozpočtu opakovaně a intenzivně jednáme s RVVI i na Úřadu vlády. Abych shrnul odpověď na vaši otázku: žádný vědec určitě neoznačí rozpočet za dostatečný a jde tedy spíše o výběr kvalitních projektů, které lze financovat a lze od nich očekávat kvalitní výstupy na mezinárodní úrovni. Ve srovnání s lépe ekonomicky situovanými zeměmi máme letos slušně vysokou úspěšnost. Kdyby se podařila udržet, vědecká obec sice stále nebude spokojená, ale budeme na dobrém evropském standardu. Ostatně nikde na světě nestojí grantové agentury na žebříčku popularity příliš vysoko, neboť velká část komunity zůstává neuspokojena. Přitom připravit návrh projektu bezesporu znamená velkou přípravu, stojí to spoustu přemýšlení, mnoho hodin i týdnů práce.
 

Stíháte i navzdory grantům sledovat rovněž svou „královnu věd“, nezanedbáváte harmonické funkce, kterým jste se tolik ve své vědecké práci věnoval? Kdysi jste mi vysvětloval, že teorie potenciálu na jedné straně významně ovlivnila vývoj moderní matematiky, na druhé straně v minulém století ji zase naopak nesmírně obohatily poznatky moderních matematických disciplín.
Od loňského října mám na matematiku přirozeně mnohem méně času, přes den a přes týden mají přednost povinnosti v GA ČR. Naštěstí jsou i večery, soboty a neděle… Dokončili jsme před pár dny rozsáhlou monografii, ve vydavatelství Matfyzpress mi vyšla učebnice, s německým kolegou docela dost publikujeme. Nemohu si stěžovat. Matematiku neopouštím. Ale popravdě řečeno – je to těžký souboj s časem.
 

MARINA HUŽVÁROVÁ

14. 4. 2015