Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

FotoFest odhalil krásu vědy

V průběhu loňského roku se pozornost amatérských i profesionálních fotografů zaměřila mimo jiné na soutěž Matematiko-fyzikální fakulty UK FotoFest 2013. Zájemci o vědeckou fotografii soutěžili v pěti kategoriích, které se snažily postihnout možné pohledy na vědu i práci vědců v co největší šíři.
Do soutěže se přihlásilo přes 400 originálních snímků, nejmladším autorům bylo kolem 16 let. Vyhodnocení této bohaté palety autorských pohledů se ujala profesionální porota v čele se známým českým fotografem prof. Miroslavem Vojtěchovským.

 
Různé přírodní jevy i výzkum nabídly opravdu nekonečnou inspiraci nejen pro vítězné snímky, které jsou součástí tohoto článku. MFF UK FotoFest 2013 podpořila řada průmyslových podniků a firem.
 
Další informace naleznete na stránce soutěže http://fotofest.mff.cuni.cz/

 

Grafika:

Vítězové v jednotlivých kategoriích MFF UK FotoFestu 2013:



Vzdělání a technologická invence se vyplácí
Na počátku byl rentgen, Stanislav Daniš

 


Za vším jsou lidé, cena centra Foto Škoda
Skáču za Matfyz, Lucie Filipenská

Tohle světelné kouzlo jsme vytvořili během jednoho letního večera na Albeři s partou nových studentů. Z technického hlediska bylo náročné najít v úplné tmě správnou expozici a hlavně správně zaostřit! Po mnoha pokusech se nám to podařilo včetně přesného načasování výskoku. Kdo neskáče, není matfyzák.

 


Rozšířené smysly a obraz přírodních jevů
Lepší než diamaty (orig. Namiesto diamantov), Daniela Rapavá

Jednoho mrazivého lednového rána jsem obdivovala fantastické tvary z námrazy na okně. Slunce svítilo a ledové obrazy postupně začaly stékat v tenkých proudech, které obsahovaly drobné částečky ledu. A tak mě napadlo, že by se na nich mohlo světlo zajímavě lámat a vytvářet různé barvy, podobně jako v duze. Skutečně jsem při pozorném pohledu uviděla velmi jemné barevné obrazce. Na objektiv jsem nasadila polarizační filtr a žasla jsem nad tou nádherou. Něco podobného jsem uviděla poprvé, ačkoliv jsem námrazy fotografovala už dříve.

 


Fantazii se meze nekladou
Mea navis aëricumbens anguillis abundat, Daniel Solnař

 


Magická krása skla, cena Preciosa
Svět naruby, Michal Uherka

 


Cena pro mladého fotografa do 16 let
JO-JO, Martin Sláma

Na fotografii jsem chtěl propojit dynamiku rotujících disků se statickým fotografickým zobrazením. Proto jsem nakonec zvolil vodu jako kontaktní a dynamické prostředí. Právě díky ní je pohyb tak výrazný. Problém představovalo nalezení optimální expozice, která musela zdůraznit dynamický efekt a také výraznou barevnost joja v celkem nebarevném prostředí. Vyznění snímku podtrhuje použití malé hloubky ostrosti a mírné strukturální zrnitosti. Nakonec jsem manuálně zvolil na fotoaparátu Canon EOS 650D s objektivem ohniskové vzdálenosti 100 mm ISO 800, čas 1/50 s a clonu 5.
 


Cena Dne otevřených dveří, Cena Technet.cz
Matematiku zvládám pravou nohou, Dominika Krejčí

Lidé se asi matematiky nebojí tolik, jak se povídá. Anebo si dělají rádi legraci z věcí, kterých se bojí? Každopádně snímek zvítězil v hlasování stovek lidí na internetu a dokládá, že i na složité věci se můžeme podívat s nadhledem. A hned vypadají jednodušší.


Vítězové v kategorii Cena děkana MFF UK

 


U kry ledové, Stanislav Daniš

Mínus šest, silný vítr a slunko marně se snažící najít skulinu mezi mraky. Vítejte na
Islandu. U laguny Jökulsárlón olizuje moře ledovcové kry a pomalu si je přivlastňuje.
Počítám vlny, každá pátá je větší. Stativ pevně zapřen do černého písku, kompozice
nastavena. Cvak! Dvě sekundy expozice se zdají být dlouhé. Ouha! Pátá vlna se blíží.
Zvedám stativ nad hlavu, vody je najednou po kolena. S čvachtáním v botách poodejdu
kousek od hladových vln a jediný pohled na displej říká, že to stálo za to.

 


Vzhůru nohama, Mikuláš Zelinka

Na šumavských pláních bosy
prochází se kapky rosy.
Vysvlečené do naha
tančí vzhůru nohama.

 


Ferrofluid Island, Lucie Filipenská

Kytička velká ve skutečnosti 2 x 2 cm z ferrofluidní kapaliny nám dala pěkně zabrat. 3 hodiny jsme koumali, jak tuto černou kovovou tekutinu nasvítit, aby vynikl její objem. Jedinou možností bylo rozptýlené světlo ze šesti světelných zdrojů kolem dokola. Pěkně jsme se zapotili, nejen díky obrovskému teplu ze žárovek, které nás pálily do rukou, ale taky ze strachu, aby se ferrofluidní kapalina nedostala na náš kovový makroobjektiv. To by byl jeho i nikonův konec!

15. 1. 2014