Před 150 lety se v Praze narodil Josef Zubatý, profesor staroindické filologie a srovnávacího jazykozpytu, 1901–1902 děkan filozofické fakulty a 1919–1920 rektor Univerzity Karlovy, vedle členství a funkcí v dalších korporacích 1923–1931 prezident České akademie věd a umění.
Otec i starší bratr, oba truhlářští mistři, byli chrámovými zpěváky a nadšenými členy smíchovského spolku Lukes. Také Josef Jiří Zubatý zpíval a hrál na klavír. V letech 1882–1886 byl sbormistrem Lukesa a současně v letech 1883–1884 i malostranského zpěváckého spolku Lumír. Vedle zpěvu a klavírní hry i komponoval. Pro hru na klavír upravil řadu skladeb Antonína Dvořáka, kterého doprovázel v roce 1885 na jeho třetím zájezdu do Anglie. Napsal první Dvořákův životopis (Anton Dvořák. Eine biographische Skizze. Leipzig 1886). V dalším životním směřování se Zubatý přiklonil více k vědě. Jeho zaměření ovlivnil Bohdan Jedlička, učitel klasické filologie na českém obecním reálném gymnáziu na Malé Straně, v jehož výkladech se setkal se srovnávacím jazykozpytem. Na filozofické fakultě ještě nerozdělené pražské univerzity studoval v letech 1873–1877 jako hlavní obor klasickou filologii, ale také jazykozpyt a staroindickou filologii. Pro zdravotní obtíže (tuberkulóza) se rozhodl pominout závěrečné státní zkoušky jako předpoklad středoškolského pedagogického působení a orientoval se na doktorát a habilitaci. V roce 1883 předložil disertační práci Studie o metrické podobě védských hymnů a studia uzavřel složením rigorózních zkoušek. O rok později podal jako habilitační spis Védský infinitiv. Dne 18. srpna 1885 byl Zubatý potvrzen jako soukromý docent na české filozofické fakultě pražské univerzity. Dne 19. září 1891 byl jmenován mimořádným a 24. září 1896 řádným profesorem staroindické filologie a srovnávacího jazykozpytu. Ve vědecké, pedagogické i veřejné činnosti se soustředil na indologii, ve srovnávacím jazykozpytu zejména na slovanské a baltické jazyky, později byl jeho doménou český jazyk. Souborné vydání prací původně publikovaných v domácích a cizích časopisech se uskutečnilo péčí jeho žáků a kolegů Oldřicha Hujera a Václava Machka po druhé světové válce (Studie a články. Sv. I. Výklady etymologické a lexikální. Část první. Praha, ČAVU 1945. Část druhá. Praha, ČAVU 1949. Sv. II. Výklady tvaroslovné, syntaktické a jiné. Praha, Nakladatelství ČSAV 1954). Pod názvem České sloveso připravil Jaroslav Porák k vydání záznam Zubatého univerzitních přednášek z historické mluvnice české (Praha, Academia 1980).Na Univerzitě Karlově v Praze působil J. Zubatý čtyřicet let, do svých 70 let. V letech 1911–1916 byl generálním tajemníkem Královské české společnosti nauk, od roku 1923 byl opakovaně volen prezidentem České akademie věd a umění, čtvrtým po staviteli a mecenášovi Josefu Hlávkovi, právníkovi Antonínu Randovi a mineralogovi Karlu Vrbovi, a byl jím do své smrti v roce 1931.
Již od roku 1889 byl J. Zubatý členem Německé východní společnosti, od 1891 Pařížské společnosti jazykovědné, později členem Polské akademie věd v Krakově, Královské akademie věd v Bělehradě, Ruské akademie věd v Petrohradě, Bulharské akademie věd v Sofii, Lotyšské filologické jednoty v Rize, Lotyšské literární společnosti v Mitavě, Společnosti Finougrijské v Helsinkách, německé Indogermánské společnosti, Filologické společnosti v Londýně a z řady domácích spolků a společností především čestným členem Jednoty českých filologů v Praze. Dostalo se mu mnoha vysokých zahraničních i domácích poct.
Byť byl slovutným učencem, choval se skromně a příjemným vystupováním si získával sympatie lidí. O Josefu Zubatém dokonce uvažoval ministerský předseda Antonín Švehla v případě dřívějšího odchodu prvního prezidenta T. G. Masaryka jako o reprezentativním prezidentu republiky. Manželství Zubatých zůstalo bezdětné, o hrob prezidenta ČAVU na Vinohradském hřbitově nemá kdo pečovat. A který kolemjdoucí dnes ví, koho připomíná ulice Zubatého na Smíchově?
Jaroslava Hoffmannová,
Archiv AV ČR
English
