Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2005  > listopad  > obsah

František Čáda (1895–1975)

Obrázek k článku 

Téměř každý badatel, který se dnes rozhodne prozkoumat rukopisné bohatství moravských knihoven, se dříve či později setká se jménem Františka Čády. Můžeme ho právem řadit mezi významné kodikology, jakými byli např. Josef Truhlář, Antonín Podlaha, Adolf Patera, František M. Bartoš, Josef V. Šimák a Miroslav Boháček. František Čáda se narodil 30. května 1895 v Praze v rodině významného filozofa, uznávaného pedagoga a psychologa Františka Čády st. Již během studií na právnické fakultě (1914–1918), kde se sblížil s profesory Janem Kaprasem, Karlem Kadlecem a Otakarem Sommerem, se projevovala Čádova náklonnost k právní historii. Právnické vzdělání si Čáda posléze rozšířil o studium historie na filozofické fakultě a o studium pomocných věd historických na Státní archivní škole, kde jej ovlivnili Gustav Friedrich a Václav Vojtíšek.

Tíživá finanční situace rodiny po smrti otce roku 1918 nedovolila Čádovi studovat na některé z evropských univerzit. Ještě za studií začal pracovat v Českém zemském archivu a od r. 1922 v Archivu Národního muzea, pro který připravoval soupis českých právních rukopisů, jenž zahrnoval také revizi bohemikálních právnických rukopisů ve vídeňské Národní knihovně.

Po habilitaci (1923) v Praze tři roky přednášel československé právní dějiny a poté natrvalo odešel na místo profesora středoevropských právních dějin na právnickou fakultu do Brna. Spolu s Bohumilem Baxou a Janem Vážným byl Čáda zárukou tamější vysoké kvality přednášek z právní historie. Na fakultě působil i v řadě funkcí, pečoval o fakultní knihovnu, kterou během války pomohl zachránit spolu s univerzitními insigniemi. V letech 1936–1937 a 1945–1946 zastával úřad děkana této fakulty. Za projevenou statečnost ve válečných letech obdržel mimo jiné Zlatý klíč Kounicových kolejí a pamětní medaili za boj proti fašismu. Ve funkci děkana se po osvobození zasadil o rychlou obnovu poničené fakultní budovy i značně prořídlého profesorského sboru. V r. 1947 mu byla rozšířena profesura o obor právních dějin československých. Únor 1948 však znamenal stejně jako jinde zásadní změnu i v Čádově životě. Nejprve mu byla znemožněna pedagogická činnost na právnické fakultě a v r. 1950 byl nucen opustit i filozofickou fakultu, kde přednášel dějiny veřejné správy a statistiku.

Badatelsky se Čáda soustavně věnoval pramenům a archivním fondům k československým právním dějinám. Výsledkem bylo mimo jiné pojednání o rukopisech právnického díla Všehrdova, studie České edice historickoprávní, České právo kolem roku 1400 a kniha Ondřeje z Dubé a Moravské sbírky formulářové v XVI. století. Čáda si také dobře uvědomoval potřebnost nových kvalitních edic právních pramenů. Sám připravil např. edici Ondřeje z Dubé Práva zemská česká a Zemské zřízení moravské z roku 1535 spolu s tiskem z roku 1562 nově vydaným.

Po nuceném odchodu z fakulty zužitkoval své zkušenosti při spolupráci s romanistou Miroslavem Boháčkem na soupisu právnických rukopisů. Práce na soupisu a ochranná ruka Václava Vojtíška jim umožnily pokračovat ve vědecké činnosti pod záštitou Komise pro soupis rukopisů ČSAV. S kodikologií tak Čáda spojil svůj život na dlouhých pětadvacet let, během nichž vznikla řada studií. Vedle toho pokračoval v ediční práci, když připravil právní knihu Karla st. ze Žerotína, Knihu Tovačovskou a Knihu zvanou Drnovská. Hlavně však připravoval soupisy šlechtických rukopisných fondů, jako byly knihovny Lichnovských v Hradci u Opavy, Salmů v Rájci nad Svitavou a Metternichů v Kynžvartě. Výsledkem spolupráce s Boháčkem jsou soupisy žerotínské knihovny bludovské, opavských a olomouckých rukopisných sbírek, z nichž nejvýznamnější a nejrozsáhlejší byla sbírka středověkých rukopisů Vědecké knihovny v Olomouci. Tu zpracovávali bezmála dvacet let a jejího vydání se bohužel žádný z nich již nedožil. František Čáda zemřel v Brně 10. října 1975.

Čáda byl také aktivním členem řady vědeckých institucí a společností, mezi nimiž byly Královská česká společnost nauk, Česká akademie věd a umění, Čs. národní rada badatelská, Učená společnost Šafaříkova v Bratislavě, Societé de ľhistoire de droit, Comité Internationale ďhistoire constitutionelle, Spolek čs. právníků Všehrd a Čs. akademická společnost Právník.

Pro Čádovu práci byla charakteristická přesnost právnické analýzy, každé téma zpracovával důsledně do poslední podrobnosti, byla mu cizí jakákoliv povrchnost nebo snaha po vnějším efektu.

Martina Šumová,
Archiv AV ČR