Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2004  > červenec  > obsah

Bohumil Baxa

Obrázek k článku 

Právník a právní historik Bohumil Baxa se narodil 27. 7. 1874 v Sedlčanech v rodině řídícího učitele. Po absolvování středoškolských studií na akademickém gymnáziu v Praze studoval v letech 1892–1897 na Právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Doktorát získal r. 1905 na pražské Filozofické fakultě.

Tehdy také vedle příspěvků do denního tisku (zejména mladočeské strany, jejímž členem byl) publikoval své první odborné práce K dějinám veřejného práva v zemích Koruny české, 1906, či Inkolát a indigenát v zemích Koruny české od roku 1749–1848, 1908.

V roce 1909 se Baxa, tehdy suplent veřejného práva na české technice, habilitoval na pražské Právnické fakultě z rakouských říšských dějin a roku 1914 ze všeobecného a rakouského práva státního. Když byla v roce 1919 založena Masarykova univerzita, byl Baxa povolán do Brna jako řádný profesor československých právních dějin, přičemž zde dvakrát zastával funkci děkana Právnické fakulty (v letech 1923–1924 a 1933–1934) a v letech 1931–1932 byl rektorem univerzity.

Své styky s Prahou však nepřerušil a nadále zde přednášel na Vysoké škole obchodní a na Svobodné škole politických nauk.

Baxovy odborné zájmy byly mnohostranné, vedle právní historie věnoval svou pozornost historicko-správnímu zkoumání, kde vydal mezi jinými Dějiny práva na území Republiky československé (1935) a Dějiny veřejného práva ve střední Evropě do roku 1848 (1926 a 1932). Postupně jej přitahovalo právo ústavní. Zde lze z jeho bohaté publikační činnosti připomenout např. práce Ústavní listina Republiky československé a vliv cizích ústav (1921), nebo studii Zákon o župním zřízení a jeho nedostatky (1922). Zúčastnil se také zpracování Slovníku veřejného práva československého.

Významná byla též jeho role v oblasti politického a veřejného života. Po vzniku samostatné republiky působil jako expert Revolučního národního shromáždění pro parlamentní jednací řády. Roku 1918 vstoupil do Národně demokratické strany, kterou zastupoval v letech 1925–1929 v senátu za volební kraj brněnský, jihlavský a uhersko-hradišťský. Zde zastával funkci místopředsedy v ústavně-právním a imunitním výboru. V roce 1932 jej Masarykova univerzita delegovala do Národní rady Československé. Byl též předsedou československé sekce Meziparlamentní unie Společnosti národů.

Výrazně se rovněž angažoval v problematice státní správy. Ta se stala aktuální po vzniku Československé republiky, která převzala rakousko-uherský systém veřejné správy, státní správy i samosprávy. Jeho struktura však již plně neodpovídala potřebám moderního demokratického státu, a proto byla na ministerstvu vnitra připravena reforma. Výsledkem správní reformy se stal zákon o župních a okresních úřadech, který předpokládal zrušení tradičních zemí a jejich nahrazení župami jako mnohem menšími správními jednotkami.

Bohumil Baxa patřil do tábora odpůrců župního zřízení a několikrát proti němu vystoupil. Kritizoval zejména odstranění zemí jakožto veřejnoprávních korporací, zrušení zemských politických správ a odvolával se při tom na historickou tradici zemí. Významná byla v tomto ohledu jeho účast na mimořádném sjezdu českých okresů, konaném 24. 11. 1923 v Praze. Jeho velmi kritické vystoupení proti župnímu zákonu ovlivnilo celou další diskusi. Baxovy poznatky a argumenty byly o několik let později využity zejména Národně demokratickou stranou, která společně s lidovci a agrárníky prosadila v roce 1927 zrušení župního zákona a jeho nahrazení tzv. organizačním zákonem, který znamenal návrat k zemskému zřízení.

Jeho odborné kvality ocenila řada učených a vědeckých institucí, mezi jinými Československá společnost pro studium národnostních otázek, KČSN, pařížský Institut international d’historie constitutionelle, Société de législation a Comitté exécutif de Coopération Européene.

Okupace a následný vznik protektorátu zasáhly silně do Baxova života. Počátek okupace jej zastihl ještě na brněnské Právnické fakultě. Koncem letního semestru školního roku 1938–39 však byl penzionován a vrátil se do Prahy. Zde se stal předsedou Ústředí veřejných zaměstnanců. Řada členů vedení této organizace, mezi nimi i B. Baxa, odmítla kolaborovat a naopak se zapojila zejména prostřednictvím organizací Petiční výbor Věrni zůstaneme a Obrana národa do odboje.

Činnost v Obraně národa a Baxovy předválečné aktivity však neušly pozornosti gestapa. V dubnu 1941 byl své funkce zbaven a za stanného práva po atentátu na R. Heydricha zatčen. 5. června 1942 jej nacistický Standgericht odsoudil k trestu smrti a ještě téhož dne byl profesor Bohumil Baxa v Praze na Kobyliské střelnici popraven.

Po válce byly jeho zásluhy z odbojové činnosti oceněny udělením Československého válečného kříže 1939 in memoriam.

Vlasta Mádlová,
Archiv AV ČR