Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > archiv  > 2001  > září  > obsah

František Weyr (*25. 4. 1879 - +29. 6. 1951)

Weyr je typický aristokrat: původem, vychováním, smýšlením, vkusem, názorem na život i poměrem k lidem. Individualista a liberál, milovník studia a filosofování, ale i krásy a umění, znamenitý hudebník, ctitel antiky a renesance a současně labužník krásné literatury. Muž, který měl rád lidi a společnost, ačkoliv o jejich oblibu nestojí; který dovede mít velmi rád své přátele a velmi pohrdati nepřáteli, ale který neumí nenávidět. Muž, který velmi vysoko klade přátelství, charakternost a korektnost. Muž, který při své celkové nonchalanci i profesorské roztržitosti nikdy neporuší daného slova." Takto brilantně vystihl osobnost Františka Weyra jeho kolega Zdeněk Neubauer.

Právník, právní filozof, státovědec a statistik František Weyr se narodil 25. dubna 1879 v rodině českého matematika Emila Weyra ve Vídni. Absolvoval tam obecnou školu a podstatnou část gymnazijních studií, která zakončil roku 1899 v Praze, kam se s matkou po smrti otce a jejím druhém sňatku přestěhoval. Nezůstal však věren lásce svého otce i strýce, matematice, a rozhodl se pro studia práv na pražské univerzitě (1899 - 1903). Po jejich absolvování se vrátil do Vídně, kde zahájil svou profesní dráhu vstupem do politické správy. Jako konceptní praktikant sloužil postupně u vídeňského místodržitelství, okresního hejtmanství v Mistelbachu v Dolních Rakousích a u Ústřední statistické komise a Ministerstva kultu a vyučování ve Vídni. V roce 1909 se vrátil do Prahy, kde se na české univerzitě habilitoval v oboru správní vědy a rakouského správního práva a byl jmenován soukromým docentem. Ve stejném roce se ujal suplování přednášek z rakouského ústavního a správního práva na pražské technice. Vedle toho pracoval jako koncipista a později místotajemník v Zemské statistické kanceláři. Roku 1912 se na návrh svého blízkého přítele ze studií Karla Engliše dočkal jmenování mimořádným profesorem právních věd na brněnské technice.

První poválečný rok 1919 přinesl Weyrovi celou řadu úkolů. Byl jedním z těch, kterým bylo dopřáno účastnit se budování nově se rodícího českého státu. Do tohoto období je také soustředěna jeho největší politická aktivita: vedle své činnosti v revolučním Národním shromáždění, v letech 1918 - 1920, byl i poslancem Národního shromáždění za Národně demokratickou stranu. Jako člen ústavního výboru parlamentu pomáhal při přípravě československé ústavy a byl jedním z hlavních tvůrců legislativy státní správy. Byl rovněž jmenován prezidentem Státního úřadu statistického a předsedou Státní rady statistické, v jejímž čele setrval až do roku 1929. V letech 1924 - 1928 se aktivně podílel na práci brněnského městského zastupitelstva a městské rady. Bez opomenutí by neměl zůstat jeho zájem o organizaci vysokého školství. Stál u zrodu Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1919 byl zvolen prvním děkanem její právnické fakulty a vzápětí jmenován řádným profesorem ústavního práva. Ve školním roce 1923/1924 byl jmenován rektorem.

Jako výborný odborník působil František Weyr v celé řadě komisí a institucí i mimo svou zem. Za zmínku stojí členství v Mezinárodním institutu statistickém v Haagu, Mezinárodním institutu pro veřejné právo a Mezinárodním institutu pro právní filozofii a sociologii, oba v Paříži. Byl také jedním ze zakládajících členů Comité International d´Histoire Constitutionelle.

Weyrova literární tvorba byla neobyčejně bohatá. Je autorem asi třiceti monografií a nepřeberného množství článků. Publikoval státovědné studie, pojednání v oboru správního a státního práva, vyjadřoval se k otázkám statistiky a národohospodářské politiky. Jak píše Renata Boháčková: "Weyrův břitký vtip, ironie a elegance slohu koření takřka všechny jeho literární projevy, což je u vědeckého autora, a zvláště autora právnického vlastností velmi vzácnou." Hlavním a nejdůležitějším oborem Weyrovy vědecké činnosti byla právní filozofie prolínající se s právní vědou. Jeho názory a způsob uvažování se vyznačovaly dvěma základními rysy: logickým formalismem a filozofickým dualismem. Základy právní filozofie, napsané počátkem 1. světové války, a Teorie práva z roku 1936 podávají ve dvacetiletém odstupu soustavné výsledky Weyrovy vědecké práce, která byla korunována úspěchem pro každého vědeckého myslitele velmi vzácným: vytvořením samostatné vědecké školy, tzv. normativní teorie právní. Ta se stala vůdčí teorií a metodologií právní vědy, kterou přednášel na brněnské právnické fakultě, centru normativismu u nás.

F. Weyr byl rovněž členem Moravské jednoty právnické, redigoval její Časopis pro právní a státní vědu, který přinášel vědecké literární právnické práce na Moravě. Vedle toho pravidelně přispíval do Lidových novin, s kolegou Englišem vydával Sbírku spisů právnických a národohospodářských, s přítelem Hansem Kelsenem založil mezinárodní vědecký časopis Revue internationale de la théorie du droit a podílel se na vydávání několikasvazkového Slovníku veřejného práva československého.

Velmi aktivní byl František Weyr i v jiných oblastech - účinně se zapojil do brněnského kulturního života. Již od studentských let pěstoval s přáteli komorní hudbu nejprve v pražském Akademickém orchestru a později v Brně v domácím kvartetu. Za připomenutí stojí i členství ve spolku Brněnský klub.

Druhou světovou válku prožil v Praze. V okamžiku znovuotevření Právnické fakulty v Brně v roce 1945 byli spolu s Františkem Čádou jejími jedinými řádnými profesory. V dubnu 1947 byl s Karlem Englišem jmenován čestným doktorem Masarykovy univerzity. Na právnické fakultě působil až do roku 1948. Jako výjimečná vědecká osobnost se stal ústředním objektem čistky prováděné akčním výborem v únoru 1948, byla mu zastavena činnost a s dalšími kolegy musel v únoru 1949 opustit fakultu a odejít do penze. Smrt jej zastihla 29. června 1951 v Brně uprostřed práce na jeho Pamětech.

Martina Švadlenová,
Archiv AV ČR