Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Význam studia paleozoických spor in situ

Dr. Jiří Bek, pracovník Geologického ústavu AV ČR, obhájil před komisí Geologických věd disertační práci Význam studia paleozoických spor in situ a získal vědecký titul „doktor geologických věd“. Jiří Bek patří k významným specialistům v oblasti paleontologie, zejména paleozoické palynologie, a je odborníkem především na 300 až 400 milionů let stará sporová společenstva devonu a karbonu.

19_1.jpg
Foto: Archiv autora

V celosvětovém měřítku je známý jako specialista na paleozoické spory in situ, tj. spory získané přímo z mateřských fruktifikací fosilních rostlin. Jeho bohatá publikační činnost obsahuje 40 článků v mezinárodních vědeckých časopisech s impakt faktorem, má velkou citovanost doma i v zahraničí. Spolupracoval na řešení více jak 10 grantových projektů včetně projektů UNESCO. Podílí se rovněž na výchově mladých vědeckých pracovníků. Po mnoho let je aktivní také v zahraničí; byl zvolen viceprezidentem Mezinárodní palynologické federace a posléze jejím generálním sekretářem. Významně se podílel na paleontologických výzkumech ve světově proslulé lokalitě Ovčín u Radnic v západních Čechách, které byly v roce 2003 zařazeny mezi deset největších úspěchů české vědy za deset let její samostatné existence.

Palynologie se zabývá studiem současných a fosilních palynomorf – hlavně spor, pylových zrn. Palynologické studium je důležité nejen pro rostlinnou taxonomii, archeologii, alergologii, ale především pro poznání vývoje vegetace v minulosti, biostratigrafii a rekonstrukci životního prostředí v geologii a paleo-ekologii. Sporový a pylový záznam je důležitý pro paleoklimatické rekonstrukce, kdy se změny vegetace projevují ve změnách spekter. Rostliny produkují obrovské množství spor a pylu, které se šíří daleko od zdroje. To spolu s velkou odolností a jejich variabilitou představuje vhodný indikátor změn prostředí.
Spory a pylová zrna in situ se získávají chemickou cestou – macerací – přímo z fertilních orgánů fosilních rostlin. Je možné rozlišit tři hlavní významy studia paleozoických spor in situ.
První je využití pro klasifikaci jak spor, tak i jejich mateřských rostlin včetně vlivu na diagnózy disperzních sporových taxonů a určení přirozené variability spor. Je zdůrazněno, že spory in situ jsou často jediným spolehlivým kritériem pro jejich správnou rodovou a druhovou klasifikaci.
Druhý význam studia spor in situ se týká vlivu na rekonstrukce ekologických podmínek a paleoprostředí. Na základě fosilizačního potenciálu spor obecně lze provést kvalitativní i kvantitativní rekonstrukce přesněji než na základě makropaleobotanického záznamu. Palynologické studium, pokud známe vztahy spor a jejich mateřských rostlin, nám přináší několikanásobně vyšší počet potenciálních mateřských rostlin, než kolik jich lze nalézt v daných lokalitách. Na základě palynologického výzkumu lze i částečně odhadnout kvantitativní charakteristiky rostlinných společenstev použitím tzv. konverzních faktorů, metody, kterou v Evropě autor použil jako první. Výsledkem výzkumu je, zda základní sporové taxony jsou ve sporovém záznamu nadhodnoceny či podhodnoceny v poměru ke svým mateřským rostlinám.
Třetím významem výzkumu spor in situ je studium ultrastrukturních řezů exiny pomocí transmisního elektronového mikroskopu (TEM). Tato metoda slouží ze-jména pro určení fylogenetických linií spor a jejich mateřských rostlin. Lze ji doložit na příkladu in situ spor izolovaných z fruktifikací devonských sporangií neznámého původu, kde studium ultrastrukturních řezů exiny mikro- i megaspor jasně určilo, že se jedná o rod Polysporia a o nejstaršího známého zástupce isoetálních plavuní na světě.
JIŘÍ BEK,
Geologický ústav AV ČR, v. v. i.