Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2007  > říjen  > Událost

NADČASOVÉ LIBLICE

Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku Obrázek k článku 

Jedním z fundovaných průvodců zámkem při příležitosti slavnostního otevření byl také bývalý ředitel Střediska společných činností AV ČR Jan Škoda. Jeho výkladu nechybělo srdce a důkladná znalost problematiky přestavby liblického zámku, a tak není divu, že ho posluchači zahrnovali spoustou dotazů. „Stavební“ historií jsme spolu s dnešním ředitelem Divize správy majetku a služeb Janem Škodou letmo zalistovali i pro Vás.

Tak, jak byl postaven, užívala Akademie věd zámek v Liblicích od roku 1952. Hosté bydlili ve velkých místnostech po čtyřech, pěti lidech. Společné sociální zařízení na patře zabíralo zajímavé nárožní prostory, z nichž jsou dnes jedny z nejhezčích pokojů.

Akademie po převzetí zámku postupně provedla úpravy kuchyně, hospodářských budov na ubytovací a skladovací prostory, vybudovala zázemí a kanceláře. Ovšem od 90. let a možná i dříve se vědělo o špatném stavu krovu, který byl napaden dřevokazným hmyzem. Začaly se projevovat závady na stropních konstrukcích, stropy nad druhým patrem se začaly propadat. Ukázalo se, že postupná rekonstrukce se nedá s provozem zámku sloučit, hosté tam odmítali jezdit, dostávali jsme stížnosti. V roce 2001 schválila Akademická rada uzavření zámku a zásadní rekonstrukci. Ze všech zaměstnanců zůstali pouze dva na nezbytnou údržbu parku.

Během rozsáhlé opravy byly „vzaty do ruky“, zkontrolovány, případně vyměněny všechny dřevěné prvky, odkryly se všechny trámové povalové stropy. Např. se ukázalo, že uprostřed místnosti, naprosto nepochopitelně, je napadeno pět dřevěných trámů, a ty se musely nahradit.

Tato náročná práce nebyla dlouhou dobu vidět, všechno bylo rozkopáno, vyměňovala se okna i s rámy… Vlastně kromě obvodových zdí se téměř na všechno sahalo, vše se opravovalo.

S velmi zajímavou a skvělou koncepcí pak přišli projektanti. Navrhli přesunout stávající konferenční sál z bývalé historické sala terreny v přízemí pod střechu středního oválného tubusu, do půdního prostoru, kde se uvnitř obvodových zdí rozbitými okny s žaluziovými okenicemi dosud proháněl jen vítr a holubi, jinak tam nebylo nic. Podlaha byla zhotovena z nějakých betonových trámců a lezlo se tam po žebříku jednou za čas, když bylo potřeba spustit jeden ze tří lustrů v Mramorovém sále, aby se vyčistil nebo vyměnily žárovky.

Výhodou tohoto prázdného prostoru bylo, že když jsme nesahali do vnějšího vzhledu budovy, dovolili nám památkáři dělat cokoli. Mohli jsme tam tedy zabudovat moderní techniku pro potřeby konferencí, zvukové aparatury a hlavně klimatizaci. Bez takového vybavení bychom dnes konferenční centrum nemohli provozovat. Stavba rostla nahoru, a to si vynutilo i zvýšené bezpečnostní a požární úpravy uvnitř zámku. Sál musel mít úniková schodiště z obou dvou stran, to znamená, že se protáhlo točité schodiště na východě, kam se instaloval i výtah. Na západní straně končilo schodiště původně v prvním patře, odkud se muselo protáhnout o dvě patra až do konferenčního sálu. Točité skleněné schodiště, postavené do novorenesančního prostoru mezi prvním a druhým patrem, je „přiznáno“, a tento novodobý moderní prvek dopadl úžasně. Nesetkal jsem se s nikým, komu by se nelíbil.

Jako by s potřebou pozdější dostavby architekt Alliprandi v sedmnáctém století počítal, když kruhový prostor doplnil východním a západním altánem, kam mohla být schodiště vyvedena.
Ano, Alliprandi zámek vystavěl jako skvostnou barokní architekturu se všemi prvky a atributy. Jak je jeho stavba geniální, jsem si uvědomil, když se po třech stech letech ukázal prostor altánů jako využitelný. Do altánů, kde byl původně jen žebřík, se vešla schodiště ke konferenčnímu sálu a do levého i výtah.

K zámku patří také rozlehlá, a ne jen tak ledajaká, zahrada. I ta by měla doznat úpravy. Jaké jsou vize do budoucna?
Celý čtyřicetihektarový areál, který je zahrnut do projektu Natura 2000, sestává největším dílem ze zámecké obory (dříve psáno zámeckého lesa nebo bažantnice), v níž leží přírodní rezervace Slatinná louka u Liblic, a z francouzského parku. V areálu jsou dvě vodní plochy. Jezírko odděluje francouzskou část zahrady od sluneční brány na jihu. Bývalý rybník vlevo nemá dostatek vody, zatím tam tečou splašky.
Akademie neměla nikdy sílu na nákladnou údržbu obory, která tudíž zarůstala. Přitom v ní najdete směs mimořádných stromů, dubů i jehličnanů. Součástí projektu na rekonstrukci zámku bylo i zpracování projektové dokumentace pro zámecký park a oboru. Podařilo se nám získat dotaci ze Státního fondu životního prostředí na regeneraci zeleně a začali jsme zatím ošetřením a kácením starých dřevin. Upravili jsme svah pod jižní zídkou, čeká nás úprava parteru do podoby původních barokních záhonů podle dokumentace, která je projednaná s památkáři a životním prostředím. Projekt rekonstrukce východního přístavku zahrnuje i naučnou stezku o délce 2,3 km, která začíná u silnice Boleslav–Mělník, podél zámku na západní straně prochází do obory kolem kaple a obchází slatinnou louku. Na deseti zastaveních najdou návštěvníci popisy okolí zámku, jednotlivých staveb zámeckého areálu i informace z přírody, o fauně a floře vyskytující se v oboře...
Výhledově bychom chtěli obnovit i další zajímavé stavby v areálu – velmi hezký skleník, také zchátralý, a bývalý dům zahradníka. Měly by tam růst i bylinky nejen pro zámeckého šéfkuchaře, ale jako živý herbář v naučné zahradě s jejich popisky.
Podzámčí potřebujeme i pro volnočasové aktivity našich hostů, pro něž bychom v domku zahradníka rádi vybudovali wellness. Zámecká kaple v oboře, ta už není barokní záležitostí, sloužila také jako hrobka. Dnes by měla být jakýmsi lapidáriem, kam jsme podle pokynů památkářů museli uložit některé prvky.

(O rekonstrukci zámku se dočtete i v příštím čísle Akademického bulletinu.)

MARINA HUŽVÁROVÁ